Jihočeští taťkové

Rakousko bez dovezené elektřiny z jádra? Vtip?

J. Tyc — Thu, 19 Jan 2012 18:39:56 +0000

To, že v Rakousku elektřinu z jádra nikdy nevyráběli a svou jedinou JE ve Zwentendorfu zavřeli dříve než jí zprovoznili není žádné tajemství. V dnešních dnech médii probíhají zprávy o záměru Rakušanů a některých ekoteroristických skupin zamezit dovážení elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách.

Mně osobně to připomíná stejnou situaci, jako když GP nabízela speciální zařízení, které po připojení do zásuvky indikovala, zda elektřina v konkrétní přípojce je či není z jaderné elektrárny.

Vzhledem k tomu, že Rakousko je připojené do mezinárodní přenosové sítě, do které distribuuje elektřinu také ČR a další sousedé, není technicky možné, aby si Rakousko řeklo, že elektřinu z jádra používat nebude a basta.

Elektřina v rozvodné síti je stále stejná elektřina, ať ji vyrobí v Dukovanech, Prunéřově nebo větrníkem v Německu.

Každý rozumný člověk si jistě udělá svůj vlastní názor o tom, jak kvalifikovaní a znalí lidé se zasazují o podobné věci. Opět jde jen o populismus a jistě výhodný obchod. Elektřina z JE v síti vždy, když bude byť jediná JE v provozu, stejně jako elektřina z uhelných a všech dalších elektráren. To ale překážka evidentně není.

Jen konečně zakázat to zlé jádro! A podle podílu dodané elektřiny z JE nakoupit certifikáty o elektřině z “ekologicky nezávadných” zdrojů.

Petr Hartl

Prunéřov zabíjí lidi?

J. Tyc — Sat, 13 Jun 2009 18:50:53 +0000

Dne 10.6. vyšel v Právu velmi zajímavý článek s titulkem Ekologové: Prunéřov zabije 63 lidí ročně.(například zde)

Toto tvrzení mě po dlouhé době přimělo k reakci. Ale před reakcí ještě něco „omáčky“ a komentář ke dvěma zajímavým exkurzím na ETE, jichž jsem byl účastníkem.

Od té doby, co jsem přestoupil na Temelíně z dresu provozáka do dresu správce mi ještě více ubylo volného času. A na psaní článků na obranu jádra často nemám ani myšlenky. Nehledě na to, že šílenství kolem Temelína téměř ustalo a události („poruchy“), které dříve trápily náš „šrot reaktor“ a vyvolávaly divoké reakce včetně blokování hranic už dnes procházejí celkem bez povšimnutí.

Že by „únava materiálu“ rakouských aktivistů? Osobně se domnívám, že jim ubývají sponzoři…

Jinou věcí je, že na Temoši se už zdaleka neděje tolik poruch a nepříjemností, jak bývávalo. V minulém roce například druhý blok vyrobil 102 % plánované elektřiny. Tento velmi dobrý výsledek poslal do kytek blok první, kde se nám ulomila lopatka a dva měsíce jsme stáli. Výsledně za celý Temelín jsme tak vyrobili něco pod devadesát procent ( cca dvanáct terawatthodin).

Letos má Temelín našlápnuto k velmi dobrému výsledku. Prvních pět měsíců jede téměř bez poruch a v provozních parametrech jihočeská jaderka poprvé v dějinách své existence předběhla Dukovany. Ještě dlouho bude trvat, než to bude standardem, ale když si čtenáři vzpomenou, jaké problémy se na Temelíně řešily (zadřená turbína, prasklý parovod na přívodu k turbíně atd.) je to dnes mnohem lepší.

Nedošlo na letitá varování ekologických aktivistů, že Temelín není schopen dlouhodobého provozu, že se nezaplatí, že…

Nyní pár slov o posledních zajímavých exkurzích na Temelíně.

V poslední době jsem měl možnost provázet dvě skupiny lidí s ekologickým myšlením. Byl to pan Daniel Solis z Demokratické strany zelených a potom skupina pěti členů té „Bursíkovy strany“. No, vlastně dnes už členů bývalé Bursíkovy strany.

Pan Solis, přijel jako kandidát číslo jedna za DSZ do Evropského parlamentu. Ještě před jeho příjezdem jsem si o něm něco přečetl na internetu a byl jsem ohromen. Znalost devíti cizích jazyků, studia v Bruselu, několik let života na Amazonce!

Nakonec přijel celkem příjemný kluk, se kterým se dalo povídat o všem. Jen se hrozně bál radioaktivity! Když jsem mu říkal, že tam kde jsme to trochu “svítí”, uskakoval… A ptal se, jestli v něm ta radioaktivita zůstane nadosmrti, nebo se časem rozpustí. Dostal dávku jeden mikrosievert, tedy naprosto nezajímavou. V našich českých podmínkách dostává každý z nás průměrně 4 mikrosieverty denně od přirozeného záření. A to bez započítání RTG vyšetření.

Nechal se fotografovat u reaktoru, před bloky u čerpadel atd. Pro účely volební kampaně.

Rozloučili jsme se až pozdě odpoledne. Měl jsem z jeho návštěvy dobrý pocit. Ale jenom do příštího pracovního dne, kdy jsem zjistil, že jednu nálepku používanou pro kampaň s písmeny GR (Green Revolution) nalepil u vchodu do AB na logo naší elektrárny. Nechal jsem tu nálepku odstranit a tomu klukovi, který chce do Evropského parlamentu jsem napsal, že ani sprejery, ani nálepkáře na Temelíně nepěstujeme. A že za tuhle klukovinu má u mě deset mikrosievertů. J

O pár dní později to bylo jiné kafe! Přijelo pět členů Zelených. Také mezi nimi byl jeden člověk, který se bál radioaktivity. Když jsem ale dovedl pětici až nad bazén s použitým palivem a tam zjistili, že se ta číílka na dozimetru nějak nechtějí měnit, byli překvapeni. Věnoval jsem se jim šest hodin a jsem přesvědčen, že to mělo smysl. Zelení se hodně ptali a jejich otázky měly hlavu i patu. Během diskuse jsme došli k tomu, že jim ani nevadí jaderné elektrárny, ale mají problém s množstvím drátů, které vedou elektřinu po republice, vadí jim konzumní život naší společnosti, málo odborníků v politice, málo úsporných opatření v energetice atd. Dá se říci, že jsme se v podstatě na budoucnosti energetiky shodli. A ten poslední, co se loučil (vystudovaný chemik) říkal, že byl ohromen zabezpečením a organizací práce na elektrárně.

Za pár dní zapomenou na to množství čísel a údajů, kterými jsem je zahltit. Čert to vzal! Pokud v nich ale zůstane jejich deklarovaný pocit, že tuhle naší fabriku neovládají zarputilí blázni, bude to přesně to, co jsem si přál, aby v nich zůstalo.

Tolik tedy k zajímavostem z Temelína z posledních dní a teď zpátky k Prunéřovu.

„Ekologové“ tvrdí: ….. ono je jedno co tvrdí. Mě může čert vzít už jen z toho, že to nejsou ekologové, ale členové Greenpeace. A tedy ekologičtí aktivisté. Je to to samé, jako kdyby člověk, který si přečte knížku o chřipce, nechal sám sebe titulovat doktorem. Ale to je starý problém. Vraťme se k tématu.

Greenpeace tvrdí (http://www.ekolist.cz/clanek.shtml?x=2186524), že Prunéřov, díky tomu, jaký vliv má vypouštěný CO2 z této elektrárny na celosvětové klima, zabíjí ročně několik desítek lidí na světě. Tvrdí to pan Rovenský. Greenpeace je známo svým velmi agresivním vystupováním. Řekl bych ale, že teď už je to opravdu silná káva!

Ekoligisté se ohání tím, že při modernizaci elektrárny nebyly použity nejmodernější technologie. Proč asi? Když budete investovat do nového zařízení, budete chtít, aby se Vám náklady vrátily a abyste také něco vydělali. Proč byste ale měli investovat víc peněz za větší účinnost, když zanedlouho dojde uhlí a nové Vám politici nepovolí vydolovat? A životnost modernizované elektrárny tak bude sotva poloviční?

Krásně se argumentuje proti takové elektrárně, která má již na začátku přisřižená křidélka.

Ale ať je to s tou účinností jak chce, stále tu je ten fakt neskutečně obludného tvrzení o zabíjení lidí. To bych mohl také spočítat, kolik českých aut statisticky zabije jednoho člověka díky vypouštění skleníkových plynů. A tak dále.

Vezměme to ale z jiné strany. Již léta je známa celosvětová statistika, která říká, že klasické uhelné elektrárny zabíjejí na stejné množství vyrobené elektrické energie cca dvacetkrát více lidí, než elektrárny jaderné. To je se započítáním mrtvých v dolech (uhelných i uranových), se započítáním nehod při provozu (včetně Černobylu) a při započítání zdravotních následků z toho, co po ukončení provozu zbylo (popílek, radioaktivní odpady).

K čemu se chci dostat? K tomu, že organizace Greenpeace, jako velký odpůrce jaderných elektráren je svojí letitou agresivní činností zodpovědná za to, že se na mnoha místech naší planety místo elektráren jaderných vybudovaly elektrárny uhelné. Kdyby takových elektráren bylo jen deset, velkých jako Prunéřov, bylo by to cca 630 lidí zemřelých na přidaném CO2. A pokud bych k tomu ještě přidal výše uvedenou statistiku, dostal bych se k mnohem vyšším číslům obětí.

A teď už by jen stačilo použít rétoriku Greenpeace a napadnout je za to, že svojí nepromyšlenou kampaní proti jaderným elektrárnám způsobují tisíce lidských tragedií ročně.

Můžeme ale po nich chtít, aby místo lezení na komíny přemýšleli o svých činech?

Aby začali počítat „své“ mrtvé?

Těžko! Na to musí totiž člověk vlastnit pocit zodpovědnosti a přemýšlet do budoucna. A to pravděpodobně po Greenpeace nemůžeme chtít.

Jaderné dění

J. Tyc — Tue, 15 Jan 2008 06:11:41 +0000

Poslední doba byla opět bohatá na události kolem jaderné energetiky. Na jedné straně jsme se v německém tisku mohli dočíst o snaze Zelených zavést zvláštní daň z jaderné energetiky, na druhou stranu jsme mohli zaznamenat přelomové rozhodnutí Velké Británie o plánech na výstavbu nových jaderných bloků:

Süddeutsche Zeitung (9.1.2008):

Zelení chtějí zavést zvláštní daň z palivových článků, která má zdražit atomovou energetiku, navrhuje energetický expert strany Michael Schäfer. Někdejší šéf kanceláře šéfa Zelených Reinharda Bütikofera je od roku 2007 zástupcem šéfa poslanecké frakce Zelených v berlínském sněmu. “Daň by měla činit zhruba dva eurocenty za kilowatthodinu, takže by ročně vynesla zhruba dvě miliardy eur,” uvádí se v návrhu. Cílem daně je “vyrovnat náklady” mezi různými zdroji energie, vysvětlil Schäfer v listu Süddeutsche Zeitung. Důvodem je obchod s emisními povolenkami: Zdražuje výrazně proud z uhlí a plynu. Zejména uhelné elektrárny potřebují pro provoz velké množství povolenek. Vícenáklady promítají energetické firmy do ceny proudu. V důsledku toho získávají provozovatelé jaderných elektráren “dodatečné miliardové zisky”. Prostřednictvím daně z palivových článků by se odčerpaly. Zákazníků by se to nedotklo, tvrdí Schäfer, firmám by se však snížily zisky.

Velká Británie - White Paper on Nuclear Power

(http://nuclearpower2007.direct.gov.uk/docs/WhitePaper.pdf)
Nový jaderný program vlády Velké Británie na kterém se začalo pracovat v květnu 2007 byl zveřejněný ve čtvrtek 10.ledna 2008.
Na více než 190 stranách je detailně popsán další směr jaderné energetiky v UK se závěrem:
Vláda přijala usnesení povolit výstavbu nových jaderných elektráren s přihlédnutím k hrozbám klimatických změn a energetické bezpečnosti. Vláda UK se shodla na tom, že jaderná energie je:
- nízkouhlíková - neprodukující CO2 a minimalizuje zhoršování klimatických změn
- cenově dostupná - jaderná energie je nyní nejlevnější nízkouhlíková technologie
- spolehlivá - ověřené jaderné technologie vyrábí elektrickou energii spolehlivě
- bezpečná - bezpečnost je daná samotnou technologií umocněnou vysokou úrovní
nezávislého státního dozoru
- přispívá k rozšíření skladby vlastních zdrojů a zvyšuje tak samostatnost země na
dodávkách energií a paliv
Na základě těchto skutečností je vláda UK přesvědčena, že je ve veřejném zájmu aby jaderná energie hrála nedílnou úlohu v energetickém mixu Velké Británie spolu s dalšími nízkouhlíkovými technologiemi.
Vláda UK je přesvědčena, že je veřejným zájmem aby společnosti investovaly do nové výstavby jaderných elektráren a zavazuje se, že vláda sama udělá aktivní kroky k umožnění výstavby nových jaderných elektráren a bude podporovat společnosti při financování, vývoji, výstavbě nových JE spolu se zajištěním všech nákladů spojených s likvidací jak elektráren, tak odpadů.

Tolik tedy dvě zajímavě protichůdné zprávy z naší Evropy…

V Rakousku se nic zvláštního neděje až na to, že Atomstopp opět hrozí blokádami na bývalých hranicích. Když si přitom shrneme informace za rok 2007, žádný zázrak to z hlediska Rakouska není. V alpské zemi hodlají postavit plynové elektrárny o instalovaném výkonu přes 4000 MW a k tomu nový plynovod v ceně 900 milionů eur. Za rok 2007 dovezli naši jižní sousedé (čistý dovoz) cca 5,72 TWh, což je téměř polovina toho, co vyrobil Temelín. A pokud jde o skleníkové plyny, tak tam to také není na chlubení. Původní cíl podle Kjota, tedy -5% oproti roku 1990 se nyní jeví zcela nesplnitelný. Skutečnost je +17%. Ano, Rakousko je země bohatá a může si koupit “odpustky”. Ale možná by celkem 1,5 miliardy eur dokázalo investovat lépe. Nehledě na to, že od země, která se chlubí svým velmi kladným postojem k ochraně životního prostředí, bych čekal zcela jiný přístup.
Je to ale celkem logické. Ono bojovat proti Temelínu je mnohem jednodušší, než pomocí moderních technologií - mezi něž počítám i jadernou energetiku - zmenšovat nebezpečí oteplování Země.

Mimochodem, když se tak ohlížíme k našim sousedům, velmi mě pobavil rakouský kancléř, který kladl našemu premiérovi při jeho návštěvě ve Vídni na srdce, abychom si to ještě rozmysleli s odmítnutím zakázky na transportéry. Protože když si je od Rakušanů nevezmeme, firma zkrachuje a stovky lidí přijdou o práci.
Jak s tím krásně ladí dlouholetá snaha Rakušanů o “nulovou variantu” u Temelína. Totiž že poslední na kopečku nad Týnem v elektrárně zhasne a zamkne… Kdybychom chtěli být hodně jízliví, mohli bychom našim sousedům doporučit zvýšení ploch osázených například rychle rostoucími topoly. Tam lze zaměstnat cca desetkrát víc lidí ve srovnání se zaměstnaností v jaderné energetice (vztaženo na stejný instalovaný výkon), proč by se v této oblasti nemohli uplatnit dělníci ze zbrojovky!

Ale vraťme se domů. Jihočeské matky, ale i další aktivisté včetně vrcholných zástupců Strany zelených dlouhá léta uváděli pokud jde o jadernou energetiku jako náš vzor USA. Živě si pamatuji na rozhlasovou relaci s paní Kuchtovou na rádiu Prácheň (1999), kdy říkala, že budeme muset opět “objevit Ameriku”, kde už dvacet let neobjednali žádnou novou jaderku. To samé jsme mohli slyšet od pana Bursíka ještě pár měsíců před parlamentními volbami.
Dnes už něco takového říci nelze. V USA je vydáno již několik povolení a problém bude brzy spíše opačný. A totiž že bude málo rukou, které by nové jaderné bloky mohli stavět…

Když jsem vzpomněl vysílání na rádiu Prácheň, zažili jsme tam jednu krásnou příhodu. Moderátor pořadu se zeptal odborného poradce, pana ing. Vlka (který tam byl s paní Kuchtovou), jestli jsou temelínské turbíny schopné bezpečného odstavení. Po jeho odpovědi “samozřejmě” následovala přestávka pro písničku … a také pořádný slovní “výprask” od učitelky. Raději jsme na chvíli opustili studio…
Podobný argument proti jaderné energetice (jako příklad USA), byl pro aktivisty donedávna ten, že v Evropě staví nový reaktor pouze jedna vyspělá země, a to Finsko. A to ještě po neskutečném lobbování mezi finskými politiky. I tento argument už je dnes bezcenný, protože nový reaktor začíná stavět Francie. A teď přišlo rozhodnutí Velké Británie.
U nás doma to zatím stále vypadá nejasně. Platná energetická politika, která mluví o nových jaderných blocích, se stala přes noc cárem papíru. Bylo to tu noc, kdy byla podepsána koaliční dohoda. V parlamentu je 200 poslanců. 194 z nich pochází za stran podporujících jadernou energetiku, těch zbylých šest má ale moc zbourat vládu…

A tak stále čekáme… Bezpečnostní výbor, energetici, ekonomové, ti všichni vědí, že bez nových zdrojů se v blízké budoucnosti neobejdeme. Myslím si, že je dnes už jasné i panu Bursíkovi, že ETE 3, 4 je třeba začít budovat co nejdřív. Jak ale vycouvat z toho, když tvrdím dlouhodobě a opakovaně, že jaderná energetika je fuj, že? A zvlášť tehdy, když vedle sebe mám bývalou ministryni, která se zdráhala podepsat jakoukoliv vládní smlouvu, ve které se objevilo slovo reaktor.
Uvidíme… Uvidíme, jak dopadne sjezd Strany zelených. Je ale velmi smutné, když deset milionů lidí v téhle zemi čeká na to, až se sejde několik stovek členů této strany, až dorazí i jedni z nejvýznamnějších jako zakladatel Spolku přátel koz nebo bývalý člen Hare Krišna a budou se - mimo jiné - domlouvat, jestli budeme v republice do budoucna potřebovat elektriku, nebo ne.

Tož asi taková je současná situace v jaderné energetice v Evropě a u nás. Mimochodem, když jsem u toho, dovolte mi ještě pár slov o výsledcích Temelína v minulém roce. Někdy na jaře minulého roku jsem na stránkách NP obhajoval úniky radioaktivní vody. Elektrárna udělala mnohá opatření, aby bylo lépe a letošní odstávky na výměnu paliva ukáží, jestli byla opatření co k čemu.
Největším malérem bylo přelití reaktoru. Na víku reaktoru je 91 přírub, přes které prochází měření neutronového toku a měření teplot a také ovládání regulačních a havarijních tyčí. U jedné z přírub bylo špatně nasazené grafitové těsnění a při tlakové zkoušce přes toto těsnění pronikla primární voda a polila víko reaktoru. Protože je toto víko na vnější straně z normální černé oceli, muselo být demontováno a očištěno. Z hlediska bezpečnostního to nebyl problém žádný, ale reaktor se musel znovu demontovat, vyčistit a opět složit. V konečném důsledku z toho byla odstávka delší o tři týdny.
Velká škoda zvláště tehdy, když Temelínu stačily dva dny provozu k tomu, aby vyrobil roční plánované množství elektrické energie. Takhle to bylo 12,265 TWh, což bylo 98 % plánovaného objemu. Nebýt přelití reaktoru…
Lépe se dařilo, pokud jde o počet neočekávaných výpadků. Plánovanou technickou poruchovost měla elektrárna 2,98 %. Skutečnost byla 1,94 %. Oproti Dukovanům, které se drží kolem 0,1 % to pořád nic moc není, ale ještě před dvěma roky to bylo cca 7%. A dvě procenta - to už je průměr jaderných elektráren v EU.
Stále je co zlepšovat, ale Temelín už přestává být tím “fackovacím panákem”. Skalním aktivistům to vysvětlit nelze, ale rozumný člověk si udělá závěry sám.

Co ještě zbývá dodat? Minulý rok byl pro jadernou energetiku celkem úspěšný. Žádné větší průšvihy, z hlediska celosvětového podílu (produkce elektrické energie) si jaderné elektrárny stále drží cca 16 %, staví se několik desítek nových reaktorů, v plánu je několik dalších desítek. Největším problémem podle mého názoru nebude do budoucna odpor veřejnosti ani nedostatek peněz, ale nedostatek kapacit. Je nejvyšší čas otevírat celosvětově obory, které jsou pro výstavbu jaderných elektráren stěžejní, a lákat do nich studenty.
Mimo jiné i proto, aby měl kdo postavit další dva bloky na Temelíně.

Jiří Tyc

Temelínský otesánek?

J. Tyc — Wed, 29 Aug 2007 20:16:35 +0000

Je léto. A kromě některých příjemných aktivit, které dělám v létě rád a bez přinucení, jsem byl nucen i k jedné aktivitě nepříjemné. Žena mě vyhnala do sklepa, abych si tam udělal pořádek…
Hrábnul jsem mimo jiné do krabice, kde mám spoustu starých materiálů, které jsem spolu s kolegy posbíral při práci našeho sdružení Jihočeští taťkové. Našel jsem i několik materiálů, připravovaných v roce 2000 panem Janem Beránkem (nyní Greenpeace) s Hnutím DUHA, které sloužily pro kampaň za referendum o Temelínu.
Temelín je nebezpečný, Temelín je drahý atd… Znějí názvy jednotlivých „úderných“ tiskovin. Přečetl jsem si ten plátek o ceně Temelína, kde se píše o temelínském otesánkovi. Tedy o tom, že se Temelín nemůže nikdy zaplatit.
Jedna z velkých výhod politiků i organizátorů různých kampaní je to, že člověk časem zapomíná… Po letech se tak dá z vlastního archívu vytáhnout jen to, co se zrovna hodí do krámu. A o tom ostatním se dá cudně pomlčet.
Když jsem dočetl plátek s názvem Temelín je drahý, žasl jsem nad tím, jakou změnu v tvrzeních aktivistů udělalo „hloupých“ SEDM let. Schválně píšu hloupých. Sedm let je někdy hodně dlouho, ale v energetice? Tam se musí plánovat na 20 let!
Dovolte mi nyní vybrat několik perel ze zmíněného textu a doplnit je mým komentářem.
1) „Výpadky z titulu nedostatku elektřiny vlivem neexistence Temelína lze v evropské elektroenergetice, a tudíž i v ČR považovat za vyloučené“.
Toto je text převzatý ze závěrečné zprávy NEZÁVISLÉHO posouzení dostavby JETE.
Jaká je situace dnes? V poslední době došlo v Evropě k několika výpadkům. A to i při existenci Temelína. V ČR zatím k většímu problému nedošlo a nemyslím si, že by bez Temelína byla situace snazší a stabilnější. Naopak v Evropě jako celku se předpokládají v budoucnosti další výpadky. Jedna z příčin může být nedostatek zdrojů. V Evropě prostě začínají chybět zdroje podobné Temelínu…
2) Cena: V materiálu se píše, že Temelín nebude stát 98,6 mld. Kč, ale 110 mld. Kč. O stránku dál se dokonce píše o 115 mld. Kč.
Skutečnost? Byl dodržen rozpočet 98,6 mld. Kč. Pan ministr Grégr za to dal „hlavu na špalek“a šlo to. Naopak když se začalo ukazovat, že bude dodržen rozpočet i termín, tak pánové z Hnutí DUHA přestali mluvit o dalších skluzech, ale začali mluvit o tom, že práce probíhají příliš rychle…
V materiálu je dále uvedeno, že Temelín je nejdražší projekt v historii. Tehdy se mluvilo též o „černé díře zvané Temelín“ (viz Jihočeské matky).
Je pravda, že to byl nejdražší projekt. Dnes se mluví o investici 100 mld. Kč do obnovy uhelných elektráren, ale to už se nemluví o „černé díře“, protože uhelky nejsou tak „politicky sexy“, jako je jaderná elektrárna.
3) „Česká republika i celá Evropská unie mají obrovský nadbytek elektrárenských kapacit, takže se investice do drahých velkých elektráren prostě nemohou vyplatit.“
Jaká je situace po sedmi letech? Většina zemí v okolí ČR má nedostatek kapacit. Včetně Rakouska, které nám radí, jak s energetikou nejlépe do budoucna a přitom se samo chystá své chybějící kapacity nahradit zvýšenou závislostí na ruském plynu (výstavba cca 4200 MW instalovaného nového výkonu v plynových elektrárnách).
Česká republika má zatím dostatek elektrické energie, ale bez Temelína bychom již dnes byli mírnými dovozci. A za pár let bud ještě hůř. Nové zdroj v dostatečné kapacitě nestavíme a spotřeba roste.
Když si tak dnes znovu čtu prohlášení Beránka v jejich plátku, jsem moc rád, že lidé jeho typu neurčují energetickou strategii státu…Kromě Bursíka…
4) „Zpráva dokončená v únoru 1999 potvrdila nesmyslnost dostavby. Vyplývá z ní, že rozhodnutí Klausovy vlády o dostavbě z roku 1993 bylo chybné“.
Na to lze dnes po sedmi letech napsat jediné: Rozhodnutí Klausovy vlády v roce 1993 bylo správné a bylo ukázkou toho, že politik nemusí „vidět“ jen na čtyři roky dopředu, kdy mu má skončit mandát.
5) “Pravděpodobnost, že se prostředky vynaložené na dostavbu vrátí, je podle expertů „velice nepatrná“: vyžadovalo by to vysokou poptávku po elektřině a její vysoké ceny až do roku 2030 – to však, vzhledem k přebytku elektřiny v Evropě, liberalizaci trhu a značnému poklesu poptávky u nás nelze předpokládat“.
Opět slova, která by se měla tesat alespoň do tvarohu! Docela bych se rád dnes pobavil s těmi „experty“, kteří zmíněná stanoviska předkládali veřejnosti. Nebo že by jim někdo dal špatná data? Nevíme. V každém případě dnes ale víme, že poptávka po elektřině je v celé Evropě vysoká, že liberalizace trhu přinesla pouze krátkodobé zlevnění elektrické energie, po kterém následoval již trvalý růst cen a víme také že i u nás v republice pokles poptávky po elektřině dávno skončil…
6) „Výrobní náklady na elektřinu z Temelína budou podle oficiálních odhadů 900 až 1100 Kč/MWh. Ceny na evropských trzích , kam ČEZ elektřinu vyváží se však kvůli velké konkurenci a přebytku elektřiny v Evropě pohybují mezi 550 a 650 Kč/MWh“.
Taková cena na evropských trzích skutečně začátkem roku 2000 byla. Ale už koncem roku 2000, kdy byl první blok Temelína poprvé připojen do sítě, stoupala cena v Evropě nahoru. Dnes je cena za jednu MWh z Temelína stále v těch odhadech jako tehdy (cca 1000 Kč/MWh), ale ceny na evropské burze jsou kolem 1200 Kč/MWh. A předpoklady na příští rok jsou až o 25 % vyšší (velkoobchodní cena silové el. energie).
Mimochodem, Temelín za dobu své existence vyrobil cca 70 TWh el. energie. To znamená, že prodal elektřinu zhruba za 70 mld. Kč. Pokud porostou ceny elektrické energie v Evropě nadále (a to se dá přepokládat), zaplatí se jihočeská jaderná elektrárna už v příštím desetiletí. (Dukovany se díky vysokým cenám elektriky zaplatily už dvakrát).
7) V materiálu je zdlouhavě popisován příklad, kdy by taxikář vozil zákazníky za cenu, která je pod jeho výrobními náklady. Což je samozřejmě nesmysl, ale ČEZ to tak prý s Temelínem chystá: „ČEZ ale v případě Temelína postupuje právě takto a ještě se snaží politiky a veřejnost přesvědčit, že jedná ekonomicky výhodně. Takové uvažování je doposud možné proto, že ČEZ neriskuje: stamiliardovou investici si prostě započítá do nákladů a ministerstvo financí určí takovou cenu elektřiny, aby spotřebitelé – tedy my všichni – tuto nesmyslnou investici zaplatili“.
Pokud si dobře vzpomínám, tak tehdy stejně jako dnes je určován cenový strop elektrické energie. Kdyby to tak nebylo, splácel by se Temelín ještě rychleji, než se splácí.
Dnes je však evidentní, že všichni jako jeden muž splácíme „výhodné dotace“ na fotovoltaické, nebo větrné elektrárny. To však panu Beránkovi nevadí, naopak to vítá…
Pátral jsem na internetu, jestli bych text, z kterého cituji někde nenašel. Bohužel stránky www.referendum2000.cz už nefungují. Našel jsem však stránky sdružení NESEHNUTÍ, což bylo jedno ze sdružení, které se přidalo k Hnutí Duha ohledně požadavku na referendum o Temelínu. Lze tam najít jeden článek, který vyzývá občany k zastavení Temelína. Mimo jiné i z toho důvodu, že když se Temelín najede, odstaví se odsířené uhelné elektrárny. Ona to nebyla pravda ani tehdy, ale proč to nezkusit, že?
„Odstavení za velké peníze odsířených severočeských elektráren by znamenalo nejen vyhodit tuto investici z okna, ale zároveň způsobit katastrofální nezaměstnanost v už tak dost zkoušených severních Čechách“.( Zde: http://www.nesehnuti.cz/cz/alarm/alarm4.html)
Dodnes si pamatuji, že některá sdružení z koalice pro Referendum 2000 obcházela uhelné doly a sbírala podpisy horníků s tím, že po najetí Temelína přijdou o práci. Jak je to dnes? Pokud vím, tak kvůli Temelínu horníci o práci nepřišli. Avšak některá z hnutí, která sbírala v roce 2000 v uhelných dolech podpisy proti Temelínu dnes jezdí do Horního Jiřetína a Černic bojovat proti rozšiřování uhelných dolů a de facto tak připravují propouštění horníků… A také: „…katastrofální nezaměstnanost v už tak dost zkoušených severních Čechách“.
Co říci závěrem? Člověk nemusí být ani odborníkem na energetiku, aby si nedokázal najít potřebné údaje na internetu a zjistit, že materiál který měl v roce 2000 měl zastavit Temelín nemá cenu ani toho kousku papíru, na který byl vytištěn. Tehdy se chlubil Jan Beránek, že na tuto kampaň dostal půl milionu korun. Řekl bych, že toto byla na rozdíl od Temelína špatná investice. Ale nebyly to moje peníze a tak mě to ani moc netrápí.
Nad čím ale kroutím hlavou je něco jiného. Když si spočítám sdružení a hnutí v koalici Referendum 2000, je jich celkem 70 (slovy sedmdesát). Od Hnutí DUHA, přes Jihočeské matky až k zcela neznámým sdružením. Mnohá s těchto sdružení mohou mít skutečně zájem na lepším životním prostředí a dělají spoustu dobrých věcí. Podepsaly se ale pod materiál, o kterém se už tehdy dalo vážně pochybovat. A který lze po sedmi letech nikoliv nějakou studií do budoucnosti, ale na základě dnes známých a daných údajů rozcupovat na kousky.
A z toho mě mrazí v zádech. Jak mám teď věřit všem signatářům Referenda 2000, že jejich další podpisy pod další jiné materiály psané „ve jménu ekologie“ nemají stejnou vypovídající hodnotu?
Pokud jde o pana Beránka, tak tomu jsem nevěřil už tehdy a dnes si jen potvrzuji, že jsem dobře udělal.

P.S.: Původní materiál Temelín je drahý najdete zde: http://www.boskowan.com/www/jirka/zzz/temelin/temelin.htm

Pan Beránek – aneb umění oblbovat lidi

J. Tyc — Wed, 09 May 2007 21:07:14 +0000

Pan Beránek (bývalý předseda Hnutí Duha, nyní pracovník Greenpeace) uveřejnil 7.5.2007 článek pod názvem Proč nefunguje dohoda z Melku.
Pod článek jsem umístil komentář, ale v rámci lepší informovanosti dávám k přečtení totéž, mírně doplněné i na naše stránky. Myslím, že je dobré, aby si každý, kdo se zajímá o energetiku přečetl, jak pan Beránek manipuluje čtenáři:Nedávno jsem psal panu Beránkovi, že má na svých stránkách špatné údaje ohledně temelínského paliva. (Použil údajů pana Pavlovce, naši čtenáři vědí, o co šlo. Pokud ne, najdou na našich stránkách). Odepsal mi, že mu Temelín mnohokrát lhal a tak nemá důvod věřit mým údajům. Na to jsem mu odepsal mimo jiné, že lže také. Tento můj mail už zůstal bez odezvy…
Když jsem si přečetl výše uvedený článek pana Beránka, musel jsem konstatovat, že lež a zavádějící informace zůstávají dále ve „zbraňovém arzenálu“ bývalého předsedy Hnutí Duha..
Pokusím se reagovat na některé nejkřiklavější nesmysly z článku:
1) Pan Beránek píše: „Když v létě 2000 nefungoval zavážecí stroj, kterým se v reaktoru mění kazety s palivovými články, přistoupil SÚJB na provizorní řešení jeho napájení ze záložního zdroje, ačkoliv se tím vytvořilo riziko selhání v mimořádných situacích – například kdyby bylo nutné palivo po aktivaci v nouzi rychle vyjmout“.
Běžný občan to neví, Beránek to buď neví, nebo záměrně lže. O čem mluvím? Aktivaci paliva při jeho výměně zabraňuje mnoho organizačních a technických opatření. Aktivaci ale nezabráníte „rychlým vyjmutím„ paliva. Transport jednoho palivového souboru trvá přibližně půl hodiny a z toho jasně vyplývá, že aktivaci paliva se na jaderkách tlakovodního typu brání jinak. K nejdůležitějším opatřením patří nadávkování kyseliny borité do vody, která protéká reaktorem a zabránění přítoku čistého kondenzátu do reaktoru po celou dobu odstávky jaderného bloku.
2) Dále Beránek píše: „Vše vyvrcholilo v říjnu 2000, kdy ČEZ podal žádost o povolení ke spuštění prvního bloku v pátek 6. října a už v pondělí 9. října mu povolení přímo do Temelína osobně přivezla předsedkyně úřadu Dana Drábová. Zatímco české úřady běžně vyřizují různé drobnosti dlouhé týdny, SÚJB stihl vyhodnotit tisíce stran podkladů a vydat zásadní rozhodnutí povolující zahájení štěpné jaderné reakce během víkendu.“
Opět si zde vymýšlí! Datumy jsou správně, ale ty tisíce stran textu dostával SÚJB postupně a v pátek 6. října dostal Úřad už jen poslední zbytek údajů, které chyběly.
Je mi ale jasné, že tato informace pana Beránka nezajímá. On potřebuje nasadit SÚJB psí hlavu a k tomu je ochoten použít cokoliv. Bohužel běžný občan, který si (třeba na rozdíl ode mne) nemůže potřebné údaje zjistit, může jeho nesmyslům uvěřit.
3) „Oblíbený“ svar Greenpeace: „Dodnes přitom zůstává závažné a řadou důkazů podložené podezření, že SÚJB aktivně zatajoval nelegálně provedený svar na primárním okruhu prvního temelínského bloku. Vedení úřadu nejprve existenci problému popíralo, následně provedlo inspekci, která problém podle informací přímých účastníků potvrdila. SÚJB ale následně tvrdil, že tato kontrola nikdy neproběhla, a když ji následně musel připustit, již déle než tři roky odmítá zveřejnit příslušný protokol. Inženýrce, která kontrolu prováděla, uložilo vedení úřadu mlčenlivost, zakázalo jí vstup do Temelína a nakonec ji zbavilo funkce inspektorky. Když policie začala slabé místo vyšetřovat na základě trestního oznámení, navedli ji inspektoři úmyslně na jiný svar, ačkoliv v té době již disponovali jednoznačnou identifikací chybného svaru.“
Pokud existuje řada důkazů, jak Beránek spolu s panem Tutterem z GP tvrdí, proč tedy případ policie již dvakrát odložila? Právě pro nedostatek důkazů!
Inspektorka která prováděla kontrolu ohledně svaru dvakrát vypovídala na policii, takže není pravda, že by jí vedení úřadu nařídilo mlčenlivost.
Není pravda, že by SÚJB schválně navedl policii na kontrolu jiného svaru. Pravda je to, že na svaru, který označil svědek Greenpeace se nic nenašlo. A proto „logicky“ hledalo GP nějaký důvod, jak je to možné. A došlo tedy k závěru, že to musel být podvod a že někdo označil jiný svar. A soudí se již čtyři roky a budou se soudit dál, protože by museli přiznat, že je to jinak a do této ostudy se jim nechce jít.
Jinak svary na potrubí průměru 850 mm okolo reaktorů na prvním i druhém bloku byly důkladně zkontrolovány několika metodami. A zde je třeba přiznat, že i díky Greenpeace jsou to dnes nejlépe kontrolované svary široko daleko. A jsou v pořádku.
4) Beránek dále píše: „Vraťme se ale do roku 2000, kdy ještě nikdo neměl v rukou statistiku více než stovky nehod, které se v temelínské elektrárně odehrály během prvních šesti let provozu, ačkoliv nad benevolentním přístupem k opakovanému vytékání vody z primárního okruhu, ke kroutícímu se palivu a špatně fungujícím regulačním tyčím zůstává stát i selský rozum.“
Je pravda, že události, které se od spuštění staly se nelíbí ani mě, který na elektrárně dělám. Na druhou stranu Beránek moc dobře ví, že nejzávažnější události byly podle stupnice INES klasifikovány stupněm 0 nebo maximálně 1. (Mezinárodní stupnice INES má stupně od nuly až po sedmičku. Stupeň 7 byl Černobyl).
Byly to tedy „odchylky“, nebo „anomálie“ s nulovým vlivem na jadernou bezpečnost. Nedávno byla na Vládu odevzdána zpráva, která tyto události posuzuje z hlediska srovnání s elektrárnou Dukovany v době cca šest let po jejím spuštění (kvůli srovnání stavu s Temelínem) a též byly události klasifikované podle INES srovnávány s elektrárnami francouzskými. Temelín je s EDU v dobách spuštění srovnatelný a za francouzskými JE mnoho nezaostává.
Navíc, kdyby neexistovala dohoda z Melku, o které Jan Beránek píše, tak by se na veřejnost dostala zpráva o cca pěti až deseti událostech na ETE od roku 2000. Informovanost by prostě byla stejná, jako tomu je u provozních událostí na ostatních jaderných elektrárnách ve světě.
Také zmínka o benevolentním přístupu ne ETE je mimo realitu. Pan Beránek zde mluví o něčem, do čeho „nevidí“. Každá událost, o které píše je podložena hlášenkou a zabývá se jí tzv. Poruchová komise. U každé události, která se na JE stane jsou stanovena nápravná opatření. Jinými slovy, na Temelíně se pracuje s každým problémem a SÚJB se velmi zajímá, jaká řešení byla, jsou a budou přijata.
Jestliže nad tím zůstává stát selský rozum pana Beránka, klidně se může zeptat na SÚJB. Já to vidím, že má velký nedostatek informací v oblasti, o které píše. Nebo spíš píše to, co napsat potřebuje. Záměrné vzbuzování strachu z jaderné energetiky je známá metoda protijaderných aktivistů.
5) Dále se můžeme dočíst, že: „Protokol z Melku a jeho následné upřesnění z Bruselu neměl ale ambici dosáhnout zlepšení poměrů v Temelíně. Česká republika jeho produkci Temelína kompletně vyváží, takže rizika nejsou vyvážena ani naléhavou společenskou potřebou nebo přínosem, jak to mimochodem vyžaduje český atomový zákon.“
Vývoz celé produkce Temelína je opět jedna z těch „nevinných“ lží, která se hodí aktivistům typu Jana Beránka do krámu.
Je pravda, že elektrickou energii vyvážíme. Zatím… Ale není pravda, že Temelín jde na vývoz. Existuje určité „řazení“ bloků při jejich připojování k energetické síti a jaderné elektrárny vyrábějí v základním režimu, protože mají nízké náklady na palivo. Pokud by ČR nevyvážela, odstaveny by byly některé klasické elektrárny. Nikoliv však Temelín, nebo Dukovany. Již mnohokrát bylo toto aktivistům vysvětleno, ale hrají dál tuto svou ohranou písničku. Neboť stokrát opakovaná lež…

6) „Bezpečnostní problémy“ podle Melku.: „Nejméně dva z nich nebyly přitom vyřešeny dodnes. Jedná se o zajištění vysokotlakých potrubí, kdy se v prostorách elektrárny v patře na úrovni 28,8 metru nacházejí všechna čtyři vysokotlaká potrubí vycházející z kontejnmentu ve velmi těsné blízkosti. V případě prasknutí jednoho hrozí, že dojde k mohutnému švihu částí potrubí a poškození dalších souběžných potrubí, což může přerušit chlazení reaktoru a zapříčinit těžkou havárii. V zemích EU jsou proto jednotlivá potrubí stavebně oddělena (například Německo) nebo vyvedena z kontejnmentu v dostatečné vzdálenosti od sebe (například Francie). Česká strana problém vyřešila po svém, papírovou cestou: ČEZ a Státní úřad pro jadernou bezpečnost si zpětně nechali zpětně zpracovat nějaké posudky a prohlásili, že potrubí se prostě roztrhnout nemůže. Druhým přetrvávajícím problémem je nedostatečně prokázaná spolehlivost havarijních ventilů. Provozovatel elektrárny argumentuje tím, že „podobné“ (sic!) ventily fungují a byly ověřeny, takže není potřeba nic měnit..“
Pan Beránek nepíše, jaké bezpečnostní ventily má na mysli. Jestli přepouštěcí ventily do atmosféry, pojišťovací ventily parogenerátorů, nebo pojišťovací ventily na kompenzátoru objemu. Pokud chce kritizovat, měl by Beránek uvádět konkrétní zařízení, jinak to vypadá nevěrohodně. Ale ať už se jedná o kterékoliv zařízení, které jsem uvedl, dohoda z Melku je PLNĚNA. A starost o ventily na Temelíně nekončí. Tak jak se mění doporučení mezinárodních organizací, tak se na všech jaderných elektrárnách ve světě stále zlepšuje a hledá. A tedy i na zmíněných ventilech (pro čtenáře jedná se o pojišťovací ventily na parogenerátorech), stejně jako na palivu, čerpadlech, výměnících atd., se bude dál vymýšlet, jak je udělat lepšími a spolehlivějšími.
Problémem číslo jedna je uváděna etažérka + 28,8 metrů. Za prvé musím pana Beránka opravit, protože tam není souběh čtyř potrubí, ale osmi potrubí. To už by měl vědět, když chcete kritizovat. Za druhé, česká strana tento problém nevyřešila papírovou cestou (jak je tvrzeno), ale instalací ocelových omezovačů švihu, které odpovídají americkým normám a které nahrazují betonové zdi. Nakonec ani v Německu (které je zmiňováno) a ani v jiných zemích nejsou ty zdi podél celého potrubí, ale jsou tam i části bez ochrany před švihem potrubí. Namátkou mohu jmenovat německou elektrárnu Isar 2, francouzské elektrárny Paluel a Penly a jaderné elektrárny Beaver Valley – 1 a Surry – 1 v USA. To však není Temelín a tak to aktivisty nezajímá…
Česká strana udělala analýzu stavu ohledně ochrany před švihnutím protrženého potrubí a došla k závěru, že vybudování betonových zdí NEZVÝŠÍ jadernou bezpečnost. Proto se žádné zdi stavět nebudou. ČR jen vyřešila daný bezpečnostní problém jinak, než to dělají například Němci. Nic víc, nic míň.
To že na vybudování betonových zdí dále trvají aktivisté a pan Beránek je naprosto zřejmé. Jejich cílem je odstavení Temelína a nikoli pochopení toho, že technický problém může mít několik stejně dobrých a správných řešení…
Ještě dodám, že pokud jde o etažérku + 28,8 metrů, tak jsou tam během odstávek bloku prováděny pravidelné kontroly celého povrchu potrubí. Na Temelíně jsme tak schopni předcházet netěsnostem na potrubí. Není to lepší, než mít betonové zdi a čekat, až to praskne?
7) Pan Beránek píše, že dohoda z Melku „nefunguje“.
Toto není věc technická, ale přesto se u ní zastavím. Podle jeho názoru dohoda nefunguje, podle mého názoru funguje, ale na rakouské straně chybí snaha a spíš odvaha prezentovat závěry šetření obyčejnému lidu.
Na základě Dohody předala česká strana Rakousku stohy materiálů. Problém je v tom, že mnohé z těchto materiálů skončily v šuplících rakouských úřadů.
V naší vládě tvrdí jenom Zelení, že Dohodu neplníme. Dokonce ministr zahraničních věcí, který byl zvolen na přání pana Bursíka po přečtení potřebných dokumentů též tvrdí, že Dohodu česká strana plní. Ale to, že pan Beránek tvrdí opak je naprosto pochopitelné. Je to jeho práce a tak to také beru.

A tím končím ohledně komentáře k článku „Proč nefunguje dohoda z Melku“. Dovolím si ještě napsat jednu poznámku k odpovědím pana Beránka, které prezentoval na otázky čtenářů na stránkách Přátel přírody:
Uvádím zde jednu celou otázku i odpověď, neboť je to zásadní:

Michal: dodatek: mohl byste mi prosim poslat odkaz na ony existující, oficiální odhady potenciálu obnovitelných zdrojů u nás - ne nějaké spekulace, ale výpočty Světové banky, Ministerstva průmyslu, životního prostředí, státní energetické agentury? Nebo mi prosim odpovezte konkretneji. dekuji
Odpověď: Některé materiály asi nejsou na webu, něco mám jen v papírovém výtisku, něco v elektronickém archivu. Ale orientačně, například pokud jde o výrobu elektřiny, což je v souvislosti s diskusí o Temelínu a jaderných reaktorech to hlavní. Technicky využitelný potenciál se pohybuje v těchto hodnotách: vítr 4 až 10 TWh, spalování biomasy 3 až 10 TWh, bioplyn 1 až 3 TWh, fotovoltaika 0,5 až 6 TWh, geotermální 10 až 30 TWh, dodatečná vodní 2 TWh (plus současné 2-3 TWh), celkem rozsah 25 až 60 TWh. Spotřeba elektřiny v ČR v roce 2006 přitom dosáhla 63,5 TWh. Děkuji za všechny otázky a přeji pěkný den! Jan Beránek

S panem Beránkem jsem se osobně setkal například před cca třemi roky na jednom semináři o jaderných elektrárnách a jejich budoucnosti. Tvrdil tehdy, že se můžeme do budoucna obejít bez jaderek za splnění dvou předpokladů:
a) zvýšit podíl OZE do roku 2050 na 50%.
b) snížení spotřebu elektrické energie ze současného stavu (tehdy rok 2004) do roku 2050 na polovinu.

V kontextu s touto jeho tehdejší představou „ladí“ i možný potenciál OZE uvedený v odpovědi pisateli Michalovi.
Je smutné, že pan Beránek nemá potřebné odkazy na tyto velmi ambiciózní vize do budoucna. Reálnost jeho čísel nechám na posouzení čtenářů. Já tu jen ještě zmíním jeden zajímavý názor, který zazněl nedávno na Radiožurnálu v rozhovoru s panem Bedřichem Moldánem – vystudovaným ekologem. Na dotaz, kolik jsem schopni do roku 2030 vyrábět z OZE se chvíli ošíval a nakonec vyřkl číslo 13%.
Nemám sebemenší důvod podezřívat pana Moldána z toho, že záměrně snižuje naše možnosti v OZE. Osobně si ale myslím, že je pan Moldán mnohem blíže realitě, než pan Beránek.

Co říci závěrem? Snad jen to, co se říkává. Souboj s podobným stylem argumentů, které používají někteří aktivisté se asi vyhrát nedá. Já ale věřím, že se dá uhrát alespoň remíza. A o tu se dnes pomocí vysvětlení výše uvedených bludu snažím.

Potřebovala ČR Temelín?

J. Tyc — Thu, 05 Apr 2007 23:05:27 +0000

Již několik let se v souvislosti s Jadernou elektrárnou Temelín spekuluje o tom, zda výstavba jihočeské elektrárny byla potřebná. Odpůrci temelínské elektrárny tvrdí, že Temelín nepotřebujeme, jeho produkci vyvážíme a ani Severním Čechám nepomohl.
Jaká je skutečnost? Vláda ČSSD při rozhodování o dostavbě ETE vycházela z prognózy vývoje spotřeby elektřiny prováděné firmou Tractebel – tyto předpoklady se beze zbytku naplňují – viz přiložený graf:

S výjimkou poklesu spotřeby v letech 1996-1999 způsobeným restrukturalizací českého průmyslu je růst spotřeby dokonce rychlejší, než předpokládala prognóza použitá pro rozhodování o dostavbě ETE.

Je nutné doplnit, že ČR je dosud vývozcem elektřiny, ale vývoz elektřiny trvale klesá a bez rozhodnutí o výstavbě nových zdrojů přestane být ČR v produkci elektřiny soběstačná někdy v roce 2015. Pokud jde o vývoz Temelínské elektřiny, ten je pouhou fikcí. ETE je vzhledem k nízkým provozním nákladům provozována v tzv. základním zatížení (pro pokrytí spotřeby ČR), případný vývoz kryjí mnohem dražší uhelné zdroje. Jen na okraj: během výstavby ETE vystavěli nezávislí výrobci v ČR elektrárny o výkonu 1 500 MW s plným vědomím dostavby Temelína a s vědomím, že pro ně bude konkurencí. Můžeme namítnout, že v nejbližší době bychom se bez Temelína obešli, ale stejně tak lze říci, že bychom se obešli bez 1 500 MW nově postavených elektráren.

Pokud jde o vliv na Severní Čechy, v devadesátých letech došlo k odsíření českých uhelných elektráren (nákladem 111mld Kč přímých a souvisejících investic) a i vzhledem k výstavbě ETE nebylo obnoveno 2020MW starých uhelných bloků – viz zde. Vzhledem k dožívání současných uhelných elektráren a nedostatku uhlí (nejen v rámci platných těžebních limitů) lze v nejbližších letech očekávat pokles instalovaného výkonu o dalších 1363MW. Temelínských 2000 MW není přírůstkem elektrárenských kapacit ČEZ, ale nejlevnější a moderní náhradou za zastaralé uhelné bloky. S ohledem na blízkou budoucnost a reálnou možnost nasazení obnovitelných zdrojů se jeví dostavba dalších bloků v Temelíně nutností.

Bohdan Zronek

Přejete si blackout?

J. Tyc — Thu, 05 Apr 2007 22:59:48 +0000

Bez sněhu a za jarního počasí slavilo Československo Silvestra 1978, do novoročního rána se však probouzelo spoutáno dvacetistupňovými mrazy. Všechny pásové dopravníky v severočeských a sokolovských uhelných lomech zamrzly a tepelným elektrárnám docházelo palivo. Příděl proudu sotva stačil na chod domácností, podniky se zastavovaly a totální tma byla jen otázkou dní, ne-li hodin. Horníci a vojáci nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně, rozbíjeli na kost zmrzlé palivo, aby se dostalo ke kotlům elektráren. Nakonec přece jen přemohli přírodu a odvrátili situaci, pro niž se o čtvrtstoletí později vžil název blackout.
V podobné situaci se na konci minulého tisíciletí ocitli v nejlidnatějším americkém státě Kalifornii. I tam se vypínalo proto, že elektrárny nestačily požadavkům spotřebitelů a sousední státy odmítly prodávat proud. Proč? Protože nebyl! Selhal systém volného trhu kombinovaný s kalifornským způsobem regulace výroby a rozvodu elektřiny: nestavěly se nové zdroje s odůvodněním, že je to drahé a že je lepší nakoupit elektřinu odjinud.
Známá slova, že?
Američanům to asi nestačilo. „Krátce po čtvrté odpolední se naše souprava zastavila v tunelu a vše se ponořilo do tmy. Občas zazněla z reproduktoru uklidňující slova, že jsme sice bez proudu, ale všechno se řeší. Nervozita a hysterie stoupaly s každou minutou. Ven nás vyvedli po šílených dvou hodinách,“ popsala na internetu čtvrteční odpoledne 14. srpna 2003 v newyorském metru Amy Langfieldová. Ona, desetitisíce jejích spolucestujících a ani téměř padesát miliónů obyvatel osmi států amerického severovýchodu a kanadské provincie Ontario netušili, že další čtyři dny budou muset přečkat pětatřicetistupňová vedra bez proudu, tedy bez klimatizace, bez ledniček, bez vody a dalších vymožeností civilizace. Ztráty, které americké ministerstvo energetiky odhadlo na 10 miliard dolarů, tedy čtvrtinu českého státního rozpočtu, samozřejmě nezahrnuly stres, nejistotu ani krach iluzí.
O pouhý měsíc později zhasla Itálie – po odstoupení od jaderné energetiky (bez náhrady jinými zdroji) jeden z největších dovozců elektřiny v Evropě. V neděli 28. září ve tři hodiny ráno vypadla první přenosová trasa a postupně se vypínaly další. Až osmnáct hodin si obyvatelé Apeninského poloostrova ověřovali, co znamená nemít v zásuvce proud.
Nás se to netýká?
„Česko na prahu blackoutu“, hlásaly na jaře titulky novin a moderátoři v rozhlasovém a televizní vysílání. Že se něco děje jsme naštěstí poznali jen ze zpráv; manažeři firem však horečně hledali způsoby, jak omezit ztráty způsobené odpojováním jejich provozů od zdrojů elektřiny. Zato Německo na podzim blackout opravdu zažilo - stačilo jediné odpojené vedení. Škoda jen, že to netrvalo déle, posteskl si anonymně vysoce postavený činitel jedné elektrárenské společnosti. Lidé by pochopili, že elektřina také může nebýt.
Vážná varování se u nás téměř třicet let od mrazivého novoročního rána i přes zkušenosti nejen německých sousedů a nejvyspělejší ekonomiky světa stále berou na lehkou váhu. Máme přece přebytek a nevěříme, že by se za pět roků vyčerpal, spoléhá na vyšší moc současná vláda (!). Raději šetřeme energií a nové zdroje nebudeme potřebovat, dodává on a jeho zelení přátelé.
Úspory 40 procent energie na jednotku HDP, jak s tím do roku 2020 počítá současný vládní program, znamenají při současném tempu hospodářského růstu zvýšení výkonu ekonomiky na dvojnásobek, a tedy i přes úspory potřebu dalších dvaceti procent současné spotřeby. Kvůli nedostatku těžitelného uhlí se jenom kapacity společnosti ČEZ zmenší do roku 2020 řádově o tisíc megawattů, což představuje většinu dnešního přebytku. Rekonstruované bloky nebudou dlouhodobě vyrábět, což ubere z „podušky“ další peří.
Než zaberou ona dosud blíže nespecifikovaná, nepochybně však finančně nákladná a technologicky a časově náročná opatření, lze očekávat stálý nárůst tuzemské spotřeby elektřiny. To znamená, že současný čistý export elektrické energie, který od spuštění Temelína trvale klesá, ustane. Zda bude nutno počítat s dovozem v roce 2010 nebo 2011, není otázka až tak zásadní. Spíš by nás mělo zajímat, zda bude odkud – a hlavně za kolik?
Rakousko ještě v roce 2000 vyváželo více elektřiny než dováželo. Jenže domácí spotřeba každoročně roste o dvě miliardy kWh a budování větrníků – jiné zdroje se nestavěly – na její pokrytí nestačí. Z čistého exportéra se stal rázem velký čistý dovozce elektřiny a ze statistik regulačního úřadu E-control vyplývá, že už loni si Rakušané fakticky „propachtovali“ produkci celého jednoho temelínského bloku.
Dovezeme, říkali si dost dlouho naši jižní sousedé a stejně se mluví i u nás. Snad je to i správné z ekologického hlediska – energetika přece zatěžuje životní prostředí. Tak proč bychom nepostupovali jako oni?
Vlastně – proč ne, ale od koho? Z polských dosud ne všech odsířených elektráren? Nebo odjinud? Jenže ostatní naši sousedé už sami dovážejí..
Loni na podzim zaznamenal rakouský odborný tisk bez většího ohlasu veřejnosti informaci, že v Rakousku se do konce dekády postaví plynové elektrárny o výkonu Temelína. Během následujících pěti let přibudou další o výkonu dokonce 2400 megawattů. Přijdou na nejméně 2,3 miliardy eur, další téměř miliardu bude nutno investovat do plynovodu z jihu do Korutan. Závislost země na zahraničních dodávkách zemního plynu se po spuštění nových zdrojů zvýší o třetinu; o kolik stoupne cena pro spotřebitele, kteří už dnes naříkají na drahotu, se raději nemluví – hlavní je, že proud bude.
Že by nakonec přece jen bylo lepší nespoléhat na dovoz a neriskovat blackout?

Bohdan Zronek

Ministr Bursík nevidí za konec volebního období

J. Tyc — Thu, 15 Mar 2007 19:40:13 +0000

Ministr životního prostředí Martin Bursík předvedl, že nevidí dál, než na konec volebního období. Dle zprávy ČTK z 15.3. vyzval Rakušany, aby podali oficiální cestou námitky proti ventilům v jaderné elektrárně Temelín a dodal, že „Argumenty, jimiž bylo dokončení Temelína zdůvodňováno, nebyly korektní. Například nebyly odstaveny severočeské hnědouhelné elektrárny a také není pravda, že by bez Temelína zemi hrozil nedostatek elektřiny.“
Je zarážející, že ministr vlády nabádá sousední stát k napadání vlastní země. Úniky vody v Temelíně jsou pro provozovatele nepříjemné a rozhodně je třeba se jimi zabývat (to se ostatně děje i bez vlivu médií a odpůrců Temelína), nicméně bezpečnostní dopad mají asi takový, jako mléko rozlité v mlékárně. Pokud by se něco podobného stalo v jakékoliv jiné jaderné elektrárně (třeba v Německu), nikdo by se nic nedozvěděl – dohoda z Melku platí pouze pro Temelín a svým rozsahem je naprosto jedinečná. Jediný, kdo dohodu neustále porušuje, je Rakousko opakovanými blokádami hranic.
Další zarážející skutečností je fakt, že pan Bursík nedokáže vnímat skutečnosti, které se nehodí jeho ideologii a přesahují jeho volební období. Během výstavby Temelína zůstalo neobnoveno 1965 MW starých uhelných elektráren a předpoklady vývoje spotřeby elektřiny, použité při rozhodování o dostavbě Temelína, se beze zbytku potvrdily. Je pravda, že pravděpodobně ještě celé současné volební odbobí budeme elektřinu vyvážet (i když vývoz stále klesá a klesat bude), ale pokud zachováme těžební limity na uhlí a dál budeme blokovat výstavbu nového jaderného bloku, začne se nám v horizontu sedmi až osmi let elektřiny nedostávat. Bez ohledu na rozvoj obnovitelných zdrojů i úspory. Potom zjistíme, že možnost nakoupit elektřinu sice máme, ale omezenou kapacitou vedení, a navíc patrně nebude od koho koupit – naši sousedé na tom nejsou lépe. I náš ekologický vzor Rakousko, ještě v roce 2000 silný vývozce elektřiny, je dneska bez ohledu na obnovitelné zdroje zemí závislou na dovozu elektřiny a plánuje urychlenou výstavbu 4600MW plynových elektráren emitujících skleníkový plyn CO2 (cca 4,5-násobek velikosti Temelína).

Bohdan Zronek,
směnový inženýr Elektrárny Temelín,
občanské sdružení Jihočeští taťkové

O té hrozné havárii na Temelíně

J. Tyc — Sun, 04 Mar 2007 23:06:40 +0000

Minulý týden byla veřejnost seznámena s novou poruchou, která se stala na Temelíně v noci z 26. na 27. února. Tu noc jsem na elektrárně sloužil a tak mám informace přímo z první ruky. Měli jsme za úkol naplnit jeden systém havarijního chlazení reaktoru, jehož součástí je čerpadlo a to bylo čerstvě po generálce. Nutno podotknout, že to bylo na prvním bloku, který je odstaven pro výměnu paliva.
Když byl celý systém pečlivě obhlédnut a byly nastaveny všechny armatury tak, jak to přikazovaly příslušné dokumenty, bylo zahájeno plnění vodou. Ještě podotýkám, že příslušné zařízení je ve sklepě reaktorové budovy, v samostatné kobce.
Po nějaké době plnění se ukazovalo na hladinoměru nádrže speciální kanalizace, že tam něco natéká. A pravděpodobně tedy není plněný systém těsný. Byla udělána kontrola a ta následně objevila otevřenou armaturu na trase odvzdušnění ucpávky čerpadla. Tato armatura měla být uzavřená, ale nebyla. Strojník při kontrole zkoušel armaturu dovřít, ale ani se nehnula. Vyhodnotil to tak, že armatura byla již předtím uzavřena. Ve skutečnosti ale byla po ukončení prací na čerpadle velkou silou otevřena. Po tomto zjištění se ji podařilo „silou dvou mužů“ stočit z plně otevřené polohy a potom už bez problému uzavřít. Na tomto typu armatury bohužel není vidět, je-li otevřená, nebo uzavřená. Zkušenost do budoucna!
Po uzavření armatury byla nerezová podlaha místnosti opláchnuta vodou, protože uniklá kapalina byla roztokem vody s kyselinou boritou. Radioaktivita této vody byla cca 10000 Bq/l, což je přibližně pětkrát tolik než je radioaktivita skotské whisky. Nebo je to přibližně tolik, jako je radioaktivita radonových koupelí v lázních Jáchymov. Když byl ukončen oplach podlahy, pokračovalo plnění systému.
Tolik tedy popis oné „strašné“události. Nutno dodat, že uniklá kapalina je na jednu stranu ostudou, protože se to stát nemuselo. Stačilo by dodržovat pravidlo, že plně otevřený ventil se o kousek stočí zpět. Stalo se… Na druhou stranu na všech jaderných elektrárnách by podobná událost zůstala za zdmi fabriky a řešila by se pouze v rámci podniku. Ne však na Temelíně!
Protože únik byl větší, než jeden kubík (přesně 2 m3), podléhá tato událost oznamovacím povinnostem, ke kterým jsme se my – Česká republika – zavázali v tzv. Dohodě z Melku. Jako na potvoru několik hodin potom, co jsem o události referoval v hlášení směnového inženýra a odebral se po noční směně do postele, přijel do Prahy nový rakouský kancléř a jednal s naším premiérem. Pro jakoukoliv světovou jaderku by to nebyl problém, ale Temelín je Temelín. Ohlašovací povinnosti na podobné události máme do 72 hodin. I přesto, že se podařilo vše vyšetřit, sepsat a poslat do Vídně za 50 hodin, zvedl se v Rakousku opět obvyklý cirkus.
Kancléř Gusenbauer se ptal, jak to že se o události nedozvěděl už v Praze? Jeden zástupce rakouské strany zelených to docela hodnotil jako „možný nepřátelský akt“. No a aktivisté započítali Temelínu další poruchu a budou ve středu opět blokovat přechody. Čtyři.
U nás sepsaly Jihočeské matky spolu s dalšími spřatelenými združeními tiskovou zprávu a poslali řediteli Temelína smirkový papír na „ošetření“ politého a tudíž rezatého materiálu. (Asi jim nemá cenu vysvětlovat, že voda vytekla na nerezovou podlahu a pomocí hadice byla opláchnuta do kanálu. Opět nerezového…). Některá česká média psala o „mimořádné události“. Z hlediska laického je to jedno, ale pro Vaši představu, mimořádné události mohou mít tři stupně. I ten nejnižší na Temelíně znamená například prasklou trubku primárního kruhu a dochlazování reaktoru pomocí havarijních čerpadel. A následnou několikaměsíční odstávku bloku a opravu zařízení…
Čtenáři mohou říci, že si za to všechno můžeme sami. Pravda. Za prvé nám nemá co utíkat voda (provozákům na Temelíně) a za poslední jsme neměli pravděpodobně s Rakušany žádnou Dohodu z Melku uzavírat (naši politici). Na postoji Rakušanů k Temelínu to stejně téměř nic nezměnilo a my jenom házíme hrách na zeď.
Vůbec, když se nad tím člověk zamyslí a podívá se na situaci z odstupu, z větší vzdálenosti od Temelína a rakouských atomových mindráků, tak je to prostě směšné! Zatím co se na světě dějí každý den katastrofy, vybuchují muniční sklady, hoří lanovky, umírají horníci v dolech atd., tak kancléř sousední „spřátelené“ země nás otevřeně kritizuje, že jsme mu hned po ránu 27. února neřekli, že nám někde vyteklo 200 kbelíků vody, která skončila na nerezové podlaze a potom v nádrži, které je tam pro takové účely projektově instalována.
Jak říkám, směšné! A nebo spíš k pláči?
Osobně jsem se domníval, že Dohoda z Melku bude letos uzavřena, vyhodnocena a dále budeme Rakousko informovat stejně jako provozovatelé všech ostatních jaderných elektráren v okolí našeho jižního souseda. Ale chyba v mé úvaze! Naopak! Premiér Topolánek slíbil svému rakouskému protějšku, že vytvoříme meziparlamentní komisi, která se bude zabývat problematikou bezpečnosti Temelína.
Takže opět spousta pracovních setkání, spousta odborných materiálu, nadstandardních informací… A jak to skončí? Nejspíše tak, že Rakousko bude nadále trvat na svých nevyřešených bezpečnostních otázkách, my budeme nadále říkat, že se elektrárna nevymyká ze srovnání s ostatními elektrárnami, na Temelíně se budou dále střídat mezinárodní komise a rakouští extrémisté budou dále blokovat hraniční přechody.
Ostatně, když jsem u těch extrémistů, pan Pavlovec, o kterém jsem tu již několikrát psal, stále uvádí nepravdivé údaje ve svých zprávách. A to i potom, co jsme poslali o jeho praktikách otevřený dopis jeho zaměstnavatelům do hornorakouské vlády a oznámili to i vládě spolkové ve Vídni a některým českým ministrům (zde) . Pavlovec se nechal přes ČTK slyšet, že na tento „pamflet“ odpovídat nebude. V závěru zprávy ČTK potom uvádí, že “Na vážnosti situace nic nemění ani opravené údaje,”. Je pravda, že pokud pan Pavlovec opraví své údaje, nebude to mít vliv na kvalitu paliva pro Temelín. Jenže o to tu přece nešlo a nejde!
Šlo tu, jde tu a půjde tu o to, aby Radko Pavlovec přestal lhát. To bychom však po něm chtěli moc…
Pokud se pan Pavlovec stane členem nebo poradcem zmíněné nové meziparlamentní komise pro zkoumání Temelína, může to být docela zajímavá perlička. A nelichotivá vizitka pro naši ústupnickou politiku ve věci Rakouska a Temelína.
Dostali jsme facku, nastavíme přeci druhou tvář! Vždyť jsme sousedi…

Otevřený dopis - došla nám trpělivost

J. Tyc — Sun, 25 Feb 2007 23:46:24 +0000

Ve dvou článcích jsme se na našem webu zabývali jednáním hornorakouského protiatomového zmocněnce pana Pavlovce. Ani po mnoha týdnech neupravil nepravdivé informace, které šíří o palivu na JE Temelín. Rozhodli jsme se proto reagovat otevřeným dopisem, který jsme odeslali na šéfy pana Pavlovce, pány Pühringera a Anschobera, na víděňskou vládu, na některé časké ministry, na SÚJB a též jsme dali text otevčeného dopisu kk dispozici českým i rakouským novinářům.

Text dopisu:

Radko Pavlovec klame veřejnost
(otevřený dopis občanského sdružení Jihočeští taťkové)

Dne 13. prosince 2006 zveřejnil hornorakouský protiatomový pověřenec Radko Pavlovec zprávu, ve které varuje před zhoršováním stavu paliva na jaderné elektrárně Temelín. Tuto zprávu doplnil grafem. Stejný graf použil při zveřejnění další zprávy dne 8. ledna 2007.
Upozornili jsme pana Pavlovce na to, že v něm používá nepravdivé údaje. Stejné pak použil pan Pavlovec i při interpretaci souvisejících amerických předpisů. Zde bylo dokonce zcela zjevné, že příslušný dokument, o který opíral svá tvrzení, ani nečetl. I na tuto skutečnost jsme ho upozornili.
Pan Pavlovec to vzal na vědomí a v rozsáhlé internetové diskusi ke svým zprávám a grafům slíbil nápravu. Bohužel do dnešního dne (24.února.2007) ji nezjednal.
Jsme proto nuceni konstatovat, že pan Pavlovec šířil a šíří nepravdivé údaje zcela záměrně. Jeho cílem není pravdivě informovat, ale klamat veřejnost a vyvolávat strach. Takové jednání následně vede k nesmyslným blokádám hranic a ke zhoršování vztahů mezi Rakouskem a Českou republikou.
Žádáme hornorakouského hejtmana Josefa Pühringera a ministra životního prostředí jeho zemské vlády Rudolfa Anschobera, kteří řídí Pavlovcovu činnost, aby z výše uvedeného případu vyvodili patřičné důsledky.
Tento otevřený dopis zasíláme na vědomí vládním představitelům Rakouska, České republiky, Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost a českým i rakouským médiím.

Jiří Tyc
Občanské sdružení Jihočeští taťkové

Překlad:

Radko Pavlovec trügt die Öffentlichkeit
(Öffentlicher Brief der Bürgervereinigung „Südböhmische Vatis“)

Am 13. Dezember hat der oberösterreichische Anti-Atom-Beauftragte, Radko Pavlovec, eine Nachricht veröffentlicht, in der er vor einer Verschlechterung des Zustands des Brennstoffs im AKW Temelin warnt. Seinen Bericht hat er mit einem Graph begleitet, und dieselbe hat er auch zur nächsten Nachricht am 8. Jänner 2007 benutzt.
Wir haben Herrn Pavlovec darauf hingewiesen, dass er darin verlogene Daten benutzt. Dieselben hat er jedoch auch bei der Auslegung der zusammenhängenden amerikanischen Normen. In diesem Fall ist ganz klar gewesen, dass er das zuständige Dokument, das ihm als Basis für seine Bedeutungen diente, kaum gelesen hat. Auch darauf haben wir ihn aufmerksam gemacht.
Herr Pavlovec hat es zur Kenntnis genommen und an einer riesigen Internetdiskussion an Thema seiner Berichte und Graf hat er Behebung versprochen. Bis heute, 24. Feber 2007, hat er jedoch keine Abhilfe geschafft.
Wir fühlen uns also festzustellen gezwungen, dass Herr Pavlovec verlogene Daten ganz absichtsvoll verbreitet hat und zu verbreiten fortsetzt. Sein Ziel ist nicht wahr zu informieren, sondern die Öffentlichkeit zu trügen und Angst aufrufen. Jene Handlung führt folglich zu den unsinnlichen Grenzblockaden und der Verschlechterung der Beziehungen zwischen Österreich und Tschechischer Republik.
Wir verlangen den oberösterreichischen Landeshauptmann, Josef Pühringer, und seinen Landesrat, Rudolf Anschober, die die Tätigkeit Herrn Pavlovec leiten, aus Obenstehendem zuständigen Konsequenzen zu ziehen.
Diesen öffentlichen Brief stellen wir zur Kenntnis den Regierungsrepräsentanten von Österreich, Tschechischer Republik, Staatsamt für Kernsicherheit, sowie den tschechischen und österreichischen Medien.
Jiří Tyc
Bürgervereinigung „Jihočeští taťkové“ (Südböhmische Vatis)